Loni mi ANARTS 2006 moc nevyšel. Tehdy jsem jej „jel“ z domu, kde podmínky byly katastrofální.
Letos jsem se tohoto závodu chtěl zúčastnit znovu, ale váhal jsem zda vysílat z domu nebo využít závodního QTH na Radějově.
Rozhodování bylo těžké. Na jaře jsme sice pořídili vertikál Cushcraft R5, chtěl jsem ho vyzkoušet. Ale na druhou stranu je tenhle vertikál pouze na horní pásma od 14 do 28 MHz a v tomto závodě jsou spojení na spodních pásmech hodnoceny lépe a navíc je to další možnost získat násobiče. Na spodní pásma nám pořád antény chybí.
Jenže domácí QTH má jednu nespornou výhodu, že se nikam nemusí jezdit. Dá se sedět hezky v teploučku a člověk může využívat veškerých výhod domácího prostředí (prostorná koupelna, plná lednice, atd.) Nemusí se demontovat téměř veškerá radiotechnika, která se pak musí odvést cca 50km od domova. Ale zase na druhou stranu, pokud se už tahle cesta podstoupí, a všechno se to radioamatérské náčiní zapojí na závodním QTH, je to vykoupeno tamním anténním systémem. Ten je složený ze dvou samostatných čtvrt vlnných vertikálních antén, každá pro dvě pásma a tříprvkové směrové antény na samostatném stožáru. Lineární zesilovač o výkonu 300 W také není v závodě k zahození.
Takže po zvážení všech možností jsme opravdu v pátek po obědě odjeli směrem RADĚJOV.
Po příjezdu a vyložení všech věcí nás trochu zaskočila příchozí bouřka a výpadek elektřiny. Ve skrytu duše jsem doufal, že se nikdo nevrtal v lampičce kapesním nožíčkem a nevyhodil tak pojistky až někde v elektrárně. Naštěstí po hodince elektřina naskočila. Bouřka taky zmizela a bylo na čase vše zapojit a otestovat. Kupodivu letos vše fungovalo bez problémů.
Dal jsem si časovou pauzu a s Lubošem OK2BCI jsme přivezli nějaké dřevo z lesa na rozdělání ohně a následné opečení opravdových špekáčků.
Dvě hodiny před začátkem závodu jsem začal prozkoumávat jak vypadají podmínky na pásmech. Na 20m byly docela hezky slyšet americké dálnopisné stanice a tak toto pásmo bylo předurčeno na začátek závodu. Jak se později ukázalo, byla to dobrá volba. Většina spojení byla uskutečněna právě na tomto pásmu.
Zástup zaoceánských stanic hned v úvodu závodu a stanice z Puerto Rica, Mexika a Kanady docela vystupňovaly moje celkové nadšení pro tento závod. Dvě hodiny po začátku přišla i stanice z Austrálie. Vzhledem k tomu, že 300 Wattů a kombinace směrové a vertikální antény je pro dálnopis velmi vhodná, tak již od začátku jsem se snažil dělat spojení na výzvu. Jenom občas jsem se podíval po pásmu „co kde je“, abych případně dohnal chybějící násobiče.
Závod byl hned od začátku limitován tím, že Věrka musela v pondělí do práce a tak návrat domů byl naplánován na neděli odpoledne čili ještě v průběhu závodu. Snad naštěstí je v podmínkách závodu uvedeno, že jednotliví operátoři nemohou v závodě strávit více jak 30 hodin celkového času. Tím bylo jasné, že závod musím odjet „na jeden zátah“. Dovolil jsem si jenom menší přestávku na sobotní grilované kuřátko, kterému nešlo v žádném případě odolat. Zároveň jsem toho také využil na chvilkové posezení s rodinou, která za námi na Radějov také přijela.
V neděli jsem už pomalu přemýšlel, jestli místo závodu by nebyla lepší nějaká ta kocovina. Protože od doby, kdy jsem v pátek ráno vstával, toho už opravdu hodně uběhlo a odpočinkový čas za tuto dobu byl více než skromný. To se už ale blížilo spojení číslo 400 – moje vlastní cílová meta. Další hranice, kterou jsem si určil dosáhnout alespoň milionu bodů byla také překonána a tak jsem s kontem 2 774 888 bodů ve 12 hodin našeho času v závodu skončil.
Po sbalení všech věcí a přípravy k odjezdu jsme stejně museli ještě cca hodinku čekat než přejde opět přítomná bouřka s lijákem. Odjížděl jsem sice unavený, ale se mnou z Radějova odjížděl i lodní komunikační přijímač R-F-T (14kHz-30MHz/50kg) který jsem zachránil před nehezkým osudem. O přijímači samotném ale zase až někdy jindy.
Když jsme se v neděli v podvečer vrátili domů, už ani nevím jak jsem se dostal do postele. Ještěže jsem měl v pondělí dovolenou, tak jsem mohl spánkový deficit řádně dohnat. Závod hodnotím jako vcelku vydařený, možná k tomu přispěla i nová závodní značka OL5O, hi. Teď mi zbývá jen počkat na výsledky, vyplnit staniční lístky a těšit se na příští rok, že to bude zase lepší, lepší, lepší a lepší.
