Mezinárodní telegrafní abeceda číslo 2 (dálnopisná)

Pětibitová abeceda, používaná zejména v dálnopisném provozu. Byla přijata jako standard doporučením CCITT S.1. Tato abeceda se označuje jako MTA-2 (mezinárodní telegrafní abeceda)  nebo jednoduše jako kód Baudot. Vzhledem k tomu, že pětibitový kód není schopen pokrýt veškerou množinu znaků, používají se řídící znaky přepínání registru. Abeceda má nulovou redundanci a využívá plně celý prostor kódu.

Tabulka kombinačních značek podle CCITT

A jak to všechno funguje v praxi?

Po stlačení klávesy na vysílací straně je na vedení vyslána pětibitová sériová kombinace, uvedená startovacím a ukončená závěrným prvkem jedné značky. Startovací prvek má délku jednoho bitového intervalu, rovněž závěrný prvek má někdy délku jednoho bitového intervalu, častěji však je dlouhý jeden a půl intervalu a někdy má i délku dvou intervalů. V souladu s tradicí nejsou hodnoty v bitovém intervalu označovány jako úroveň logické jedničky a nuly, ale jako „značka“ a „mezera“. Při přenosu po vedení je totiž v klidovém stavu proudový okruh od vysílače k přijímači (dálnopisného stroje) uzavřen, jedná se o stav „značka“. Startovací impuls přerušuje proudový okruh, v tomto případě se jedná o „mezeru“. Postupně pak následuje pět impulsů s úrovní mezery nebo značky, ty vyjadřují sériový kód písmene nebo číslice, závěrný impuls je pak vždy „značka“.

Pět bitů znaku může vyjádřit třicet dva kombinací použitelných pro rozlišení různých znaků abecedy (velká písmena, číslice a hlavní rozdělovací znaménka). Tento počet kombinací umožňuje vyjádřit všechna písmena abecedy, stejné kombinace jsou však použity i pro číslice. Z toho důvodu musí být používány dva pomocné znaky, písmenová a číslicová změna, které uvádějí každou skupinu písmen nebo číslic ve vysílaném textu.  Například má být kódován datum 1. leden 2011 jsou do textu vloženy i tři pomocné znaky:  (ČZ)1.(PZ)(MEZERNÍK)LEDEN(ČZ)(MEZERNÍK)2011. Dovolím si zde ještě uvést malou poznámku. V předchozím případě je vidno že značka (MEZERNÍK) je použita jak s použitím (ČZ), tak i v případě použití (PZ). Mezerník je totiž jedním ze speciálních řídících kombinací, kde je použita k jedné bitové kombinaci pouze jedna značka, bez ohledu na stav číslicové a písmenové změny, stejně tak je tomu i v případě značek, návrat válce, posun řádku (dnes jsou již tato značky  nahrazeny jedinou klávesou ENTER = CR + LF), písmenová změna a číslicová změna.  Mechanický dálnopisný stroj měl ještě další dvě speciální značky,  dostupné v číselné řadě. Jedná se o vysílač vlastní značky (KDO TAM). Po zmáčknutí této klávesy došlo u stroje na druhé straně ke spuštění speciálního mechanizmu, který vyslal vlastní identifikaci stroje. V tomto případě se u většiny strojů otiskl symbol „maltézského kříže“. Poslední speciální značka je ZVONEK, ten měl za úkol aktivovat zvonek, který byl vestavěný v některých dálnopisných strojích, za účelem přivolání obsluhy ke stroji, zároveň s otiskem symbolu zvonku.

Možná že vás na tomto místě napadne otázka, jak je tomu u abecedy, která má vyšší počet znaků. Například pro azbuku je ve vnitrostátním styku v Ruské federaci používán ještě další pomocný znak, takzvané třetí přeřazení, který uvádí skupiny písmen azbuky. Na takovém dálnopisném stroji lze tedy zasílat zprávy psané latinkou i azbukou.

Pro spolehlivost přenosu je důležitá shodná rychlost na vysílací a přijímací straně. Rychlost je většinou uváděná v jednotkách Baud (Bd). Jedná se o jednotku modulační rychlosti, údaj 50 Bd označuje, že za jednu sekundu dojde při přenosu v případě pravidelného střídání úrovní „mezera“ a „značka“ k padesáti změnám úrovně (modulace). V dálnopisném provozu jsou používány výlučně dvě úrovně v jednom bitovém intervalu, modulace má pouze dva stavy a je označována jako dvoustavová. V tomto případě je modulační rychlost rovna přenosové rychlosti, která udává počet bitů přenesených za jednu sekundu. Při modulační rychlosti 50 Bd je v případě dvoustavová modulace (mezera/značka neboli logická 0 / logická 1) docíleno přenosové rychlosti 50 bitů/sec.

Profesionálové využívají způsob provozu, při kterém je dvěma úrovněmi „mezerou“ a „značkou“ přímo klíčován vysílač, tj. mění se kmitočet jeho vysokofrekvenčního oscilátoru a při příjmu již bez použití nízkofrekvenční části radiostanice jsou z přijímaného signálu vytvářeny úrovně mezery  značky. Tento způsob je označován jako FSK (frequency shift keying – klíčování posuvem kmitočtu).

Jiný způsob pak při „značce“ v modemu nebo zvukové kartě, vytváří jeden nízkofrekvenční kmitočet (obvykle vyšší) a při mezeře druhý, obvykle nižší kmitočet. Naopak z výstupu radiostanice pro reproduktor nebo ze speciálního výstupu se stálou úrovní signálu odebíráte přijímaný nízkofrekvenční signál dvou kmitočtů, které přijímací částí modemu, nebo zvukové karty dekódujete a tak ze dvou nízkofrekvenčních kmitočtů vyrábíte dva signály, „mezeru“ a „značku“, které dále počítačem zpracováváte. Pro radiodálnopisný provoz je využíván provoz v jednom postranním pásmu SSB. Použité nízkofrekvenční kmitočty jsou označovány jako AFSK (audio frequency shift keying – klíčování posuvem nízkofrekvenčních kmitočtů).