O každoročním Pohotovostním závodu pálení čarodějnic jsem se dověděla čistě náhodou a to od Kuby OK2ZIL cca 5 dní před  závodem. Vcelku mě chtě nechtě do toho „uvrtal“.

Spolu s Martinem OK2MET vymysleli, že bude lepší vysílat od Martina (má lepší QTH než my). Mě zase napadlo, že když už budeme pálit čarodějnici na ohni, naložím nějaké maso, které pěkně chlapi ugrilují, zatímco já budu sedět u TRXu a rozdávat závodní bodíky.

V den „D“ jsme byli já a Kuba v práci, takže nebylo moc času na přípravy. Kupodivu jsme odpoledne časově celkem stíhali. Stavili jsme se u Kubové maminky pro slíbenou čarodějnici, pak Kuba sbalil TRX, anténu, stožár, všechny kabely, notebook, hromadu papírů a nějaké propisky. Já zase napakovala potřebný proviant.

K Martinovi jsme dorazili něco po šesté večerní. Nejvyšší čas vše nachystat. Nejdříve jsme za pomoci Martinových rodičů uklidili jednu místnost v přístavku na dvoře. Chlapi pak stopořili stožár a natáhli W5GI.

Před závodem si chvilku Kuba „ladil“, ale pak mě samozřejmě k zařízení pustil. Martin si také nachystal vysílací prostředky. Sedel venku, pár metrů ode mě přímo u ohně a rozdával body na 2m. Měl k dispozici vertikál 2m/70cm Diamond X-310N a ICOM IC207-h.

Závod probíhal hladce s docela velkou účastí (aspoň se mi zdálo). Celkem se mi podařilo udělat 49 QSO, z čehož jedno bylo bohužel duplexní.

Martin se taky posnažil a určitě se bavil stejně dobře jako já.

Bohužel mi v průběhu závodu stihl 2x usnout notebook, což nebylo moc příjemné. Ale tenhle závod byl spíše relaxační a rekreační, takže to zase taková hrůza nebyla. Předpokládala jsem, že chlapi budou v průběhu grilovat, ale to jsem se spletla. Nechtělo se jim. Takže mě po závodě čekala ještě úprava naloženého masa tak, aby bylo pokud možno co nejlépe poživatelné a pochutitelné. To se doufám povedlo (sama nedovedu posoudit, maso nejím), chlapům prý šmakovalo.

Někdy kolem půlnoci jsme začali vše zase balit k odjezdu. Některé věci jsme nechali u Martina, protože stejně od něj zase budeme vysílat na 2. subregionál a bylo by zbytečné to přetahovat jak kočka koťata. S Martinem jsme se rozloučíli a upalovali k domovu.

Já jsem byla spokojená, že jsem po delší době zase udělala nějaká QSO a chlapi byli spokojení, že mě to baví a ani nedutám.

Myslím, že to jejich očekáváni splnilo a moje koneckonců taky.

Takže doufám, že zase za rok něco podobného spácháme a opět budu moci rozdávat bodíky. Díky všem, kteří se závodu zúčastnili, a taky můj dík patří Josefovi OK1SRD, který je pořadatelem, sponzorem a vyhodnocovatelem závodu. Závěrem ještě deník v TXT formátu.

Věrka OK2ZBO